Osudný let Concordu společnosti Air France z Paříže nebyl běžnou linkou, letadlo si pronajala společnost provozující výletní lodě. Cestující, většinou z Německa, by čekala okružní plavba po Karibiku. Jejich osud však ležel pár kilometrů od vzletové dráhy. Ihned po startu dispečeři hlásili kapitánovi, že letoun hoří. Ohnivá stopa za letadlem byla několik metrů dlouhá. Posádka se snažila co nejdříve přistát na nedalekém letišti Le Bourget. Žár plamenů však znemožnil ovládání letounu a ten se zřítil na hotel, kde zemřeli čtyři zaměstnanci. Posádka do poslední chvíle předvedla profesionální výkon, požár byl však tak masivní, že se letadlo začalo ve vzduchu rozpadat.
Způsobil nehodu špatný stav pneumatik?
Letoun začal hořet ihned po vzletu a bylo zřejmé, že požár způsobilo unikající palivo z nádrží. Vyšetřovatelé se proto zaměřili na prohlídku vzletové dráhy. Nalezli na ní zbytky pneumatik. Concorde měl problémy s praskajícími pneumatikami již od počátku své služby. Zjistilo se, že prasklé pneumatiky během provozu tohoto letounu již šestkrát prorazily palivovou nádrž a nejméně devatenáctkrát poškodily jeden z motorů. Výrobce proto upravil kola i podvozky, nainstaloval například měření tlaku v pneumatikách. Zpřísnila se také kontrola pneumatik. Tato opatření situaci pomohla, nevyřešila ji však docela.
Byla příčinou titanová součástka z jiného stroje?
Při prohlídce vzletové dráhy však vyšetřovatelé nalezli nejenom zbytky pneumatik Concordu, ale také součástku, která z havarovaného letadla nebyla. Jednalo se o kus kovu dlouhý 43 centimetrů, široký 29 a 34 milimetrů. Podrobným zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o součástku z motoru letounu DC 10. Nebylo těžké zjistit, že právě tento letoun společnosti Continental Airlines byl osudného dne poslední, který opouštěl rozjezdovou dráhu před vzletem Concordu. A právě z něj součástka na dráhu vypadla. Viníkem byl údajně technik společnosti Continental Airlines, který tuto lamelu špatně připevnil. Zmiňovaná součástka byla také identifikována jako pravděpodobný důvod roztržení pneumatik, jejichž kusy potom prorazily nádrž číslo pět. K zapálení unikajícího paliva došlo buď od jiskry ze současně poškozené elektrické instalace, nebo palivo vniklo do rozžhaveného motoru.
Ostrá právní bitva dvou leteckých společností
Po těchto zjištěních vypukla právní bitva mezi provozovatelem letadla Air France a společností Continental Airlines. Prvního rozsudku se veřejnost dočkala až o deset let později. Francouzský soud nejprve uznal vinu společnosti Continental Airlines a odsoudil ji k vyplacení odškodného společnosti Air France ve výši jednoho milionu eur a pokutě dvou set tisíc eur. Zároveň byl její 24letý zaměstnanec odsouzen k podmíněnému trestu. Společnost Air France mezitím vyplatila poškozeným více než 2,5 miliardy korun, které po Continentalu rovněž uplatňovala. O dva roky později však odvolací soud společnost Continental i jejího zaměstnance zbavil odpovědnosti, neboť odpadlý díl nebyl jedinou příčinou nehody. Soud upozornil, že u Concordu existovalo riziko podobné nehody kvůli jeho specifickému designu. Navíc francouzské úřady o tomto riziku věděly.
Konec nadzvukového snu
Po nehodě byly Concordy uzemněny. První zkušební let po vynucené pauze byl proveden společností British Airways při letu Londýn – New York, na palubě byli jen zaměstnanci letecké společnosti. Tento let se uskutečnil 11. září 2001. Ten den však letecká doprava zažila své nejhorší okamžiky, když teroristé s unesenými letadly záměrně havarovali. Letectví se muselo vypořádávat s novými výzvami. A tak onen let nevzbudil žádnou pozornost. Concordy potom už létaly jen dva roky, než byl v říjnu 2003 uskutečněn poslední transatlantický nadzvukový let s cestujícími. Za 27 let, kdy Concordy převážely cestující, jich bylo vyrobeno jen dvacet, 14 z nich bylo zařazeno do leteckého provozu. Vidět už je můžeme jen vystavené na různých místech po světě. To nejbližší je Auto & Technik Museum v Sinsheimu v Německu.
Nepřekonatelný, ale smrtící
Concorde měl přes všechny problémy, které se později ukázaly jako nepřekonatelné, úctyhodné výkony: létal až ve výšce 18 300 metrů rychlostí přes dva tisíce kilometrů v hodině. Trasu mezi Londýnem a New Yorkem dovedl urazit za méně než tři hodiny a stal se tak symbolem luxusu. Toto britsko-francouzské letadlo bylo určeno až pro 144 cestujících. Kabina byla sice stísněná, cestující s sebou nemohli mít ani příruční zavazadla, ale kožená sedadla a palubní servis včetně šampaňského byly samozřejmostí. Za let si však cestující museli připlatit, letenka stála o dvacet procent více než v první třídě na běžných linkách. Let mezi Londýnem a New Yorkem tak v roce 1997 vyšel na osm tisíc dolarů.
Zdroje: čt24, iRozhlas
KAM DÁL: Kapitán nizozemského Boeingu příliš spěchal. Poslal na smrt 583 lidí.
