Druhá světová válka byla sama o sobě peklo na zemi. A když se navíc přidal led, mlha, vítr, špatná orientace? To všechno přitom čekalo na nezkušené piloty nad grónskými planinami. Že je to pro piloty smrtelná past, se ukázalo už v červenci, kdy se zde ztratilo šest stíhaček Lightning a dva bombaréry B-17. Celá skupina musela nouzově přistát, načež je několik dní hledala pátrací skupina se saněmi a psím spřežením. Tentokrát to ještě dopadlo dobře a všechny letce se podařilo zachránit.
První zbloudilec utrhl lavinu
18. listopadu se ale ztratil nad Grónskem vojenský dopravní letoun C-53 Skytrooper. Na palubě bylo pět letců. Proč letoun nedoletěl na základnu, se dodnes neví, ale radisté zachytili zoufalé volání posádky o pomoc. Muži neměli jídlo ani pití, kolem panovala příšerná zima, viditelnost byla nulová.
Do vzduchu vylétly celé eskadry letadel, aby se pokusily ztracený stroj najít. Po ledě k předpokládanému místu ztroskotání vyrazil také zkušený polárník Max Demorest s motorovými saněmi. Nikomu se ale letadlo nepodařilo najít. Radiové spojení postupně sláblo, trosečníci byli stále víc zoufalí a pátrací týmy pod obrovským tlakem.
Jedním z letounů, který trosečníky hledal, byl i bombardér B-17. Jeho posádka do Grónska právě přiletěla a chtěla se zapojit. V bouři však letoun zavadil o skalní římsu a zřítil se k zemi. Letoun se rozpůlil na dvě poloviny, ale všichni členové posádky přežili. Pátrací týmy tak nehledaly už jen jedno letadlo, ale dvě. Situace byla naprosto kritická.
Spálit bundy a doufat
A byla ještě horší, kdy se druhý den zřítilo další letadlo, tentokrát kanadský bombardér A -20 Havoc. Tři ztracená letadla kdesi v ledových pustinách, to byla naprostá noční můra. Kanaďany se podařilo najít jako první, ale byli na tak špatném místě, že tam nemohl nikdo přistát. Z letadla jim shodili zásoby a vyzvali je rádiem, aby šli k pobřeží, kde na ně měla čekat záchranná loď. Muži se tak ve tmě vydali k pobřeží, ale loď neviděli. Udělali poslední zoufalý pokus – spálili své bundy a doufali, že oheň někdo z lodi zahlédne. Pokud ne, do pár hodin umrznou. Z lodi naštěstí oheň zahlédli, začali střílet světlice a nakonec se v poslední chvíli podařilo Kanaďany zachránit.
Polární hrdinové nastupují
Zbylá dvě letadla se ale najít nedařilo. Až dva týdny po havárii přeletěl nad vrakem legendární norský polárník Bernt Balchen. V hydroplánu Catalina jim shodil zásoby, protože přistát nebylo kde. K vraku tak opět vyrazily motorové saně Maxe Demoresta doprovázeného seržantem Tetleyem. Poblíž přistál s hydroplánem Grumman Duck také pilot John Pritchard. Balchen kroužil nad vrakem a zdálo se, že tentokrát už věci dopadnou dobře.
Smrt v ledu
Když dorazil Demorest se saněmi, ty se přímo před jásajícími trosečníky propadly do hluboké průrvy i se samotným Demorestem. Nikdo ho nedokázal z průrvy vytáhnout, mrtvý byl hned při pádu. Trosečníky tak začal zachraňovat Pritchard, který na palubu vzal Lorena Howartha, radistu, který po celou dobu udržoval kontakt se základnou. Při cestě zpět hydroplán vletěl do extrémní bouře a zřítil se. Oba muži zahynuli.
Poslední šancí byl seržant Tetley, který s druhými saněmi vzal zbytek trosečníků do bezpečí. Jenže nedlouho po odjezdu se motorové saně začaly přehřívat. Museli na chvíli zastavit a muži chodili kolem saní. Clarence Wedel se v tu chvíli propadl do další ledové průrvy a dopadl stejně jako předtím Demorest. Skupina nedokázala dále postupovat, navíc saně byly rozbité. Muži vyhrabali ve sněhu iglú a přežili v něm další dva měsíce. Až v únoru k trosečníkům dorazil polárník Balchen. Na základně pak museli jednomu z mužů amputovat nohy. Balchenovi navíc za letu vzplál motor a došlo palivo. Přesto dokázal doletět na základnu.
Celá ledová epopej ukazuje, jak drsné byly podmínky v Grónsku a jak obrovské hrdinství prokázali muži, kteří se snažili zachránit své druhy.
Zdroj: warhistoriyonline.com
KAM DÁL: Sověti sestřelili nad Baltem vojenské letadlo.
