Volyní rozumíme oblast, která se nachází na dnešní severozápadní Ukrajině, a jde o jedno z prvních území, která osídlili Slované. Mnohem později se Volyň stala předmětem sváru velmocí a následného rozdělení. Poté, co skončila polsko-sovětská válka, došlo k rozdělení Volyně na západní, kterou spravovalo Polsko, a na východní, která připadla Sovětskému svazu. Na Volyni žili Poláci, Rusové, Arméni, Ukrajinci, Židé a také volyňští Čechové. V roce 1929 byla založena Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), která si dala za cíl myšlenku samostatné, etnicky čisté Ukrajiny. Vystupovala jak proti Polsku, tak i proti Sovětskému svazu. OUN, která byla xenofobní a nacionalistickou, antisemitskou organizací (ale nikoliv nacistickou, jak se objevuje ještě dnes), hlásala osvobození Ukrajiny od všech nepřátel. OUN založila Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která představovala radikální ozbrojenou organizaci, již vedl Stepan Bandera.
Etnicky čistá Ukrajina
Jak píše ve své práci Pohled Práva a spravedlnosti na volyňský masakr 1943 Tereza Kozlová, vytvoření nezávislé Ukrajiny hlavně ohrožovala existence polského obyvatelstva na území Volyně. Jednou z akcí, které měly naplnit cíle OUN, byl i volyňský masakr, který počítáme mezi největší genocidy dvacátého století.
Masové vraždy začaly v únoru 1943 a skončily o rok později. Jak uvádí web volhyniamassacre.eu, k prvnímu velkému masakru Poláků došlo 9. února 1943 v obci Parośla. Počet obětí krveprolití přesáhl 155.
Vrcholem řádění banderovských tlup byla takzvaná krvavá neděle 11. července 1943, která probíhala na stovkách předem vybraných míst. Během této akce bylo napadeno na 500 polských vesnic či osad. Nebylo ani výjimkou, když oddíly banderovců přepadly civilisty v kostele při mši a tam je bestiálně zavraždili včetně kněží.
Umírali Poláci, Židé i volyňští Čechové
Banderovcům padli za oběť nejen nenávidění Poláci, Rusové, volyňští Čechové, ale také lidé levicového smýšlení a komunisté. Do června 1943 bylo komandy fanatických banderovců sprovozeno ze světa asi 9–15 tisíc Poláků, celkově mezi 50 a 60 000. Dlužno dodat, že právě Poláci byli zabíjeni zvlášť brutálně. Skupiny banderovců používaly nejen střelné zbraně, ale také kosy, vidle, nože, kladiva a další nástroje. Nezřídka byly oběti mučeny. Jednotlivé vesnice po zavražděných civilistech OUN zpravidla srovnala se zemí, aby nezůstaly žádné důkazy po krveprolitích.
Do tragických událostí časově zapadá i vyhlazení vesnice Český Malín, která se nacházela na Volyni. Dne 13. července 1943 se ve vesnici objevili ozbrojenci, s největší pravděpodobností příslušníci nechvalně známých Einsatzgruppen, německých vojenských jednotek, které spadaly pod SS a které byly pověřovány vykonáváním zvláštních úkolů. Mezi ně patřila zpravidla fyzická likvidace Židů, komunistů, příslušníků inteligence a dalších. Němci Český Malín vypálili a zavraždili nejméně 400 lidí, z toho 374 Čechů a 26 Poláků.
Moskevské lži
Moskva v současné době razí teorii, že Stepan Bandera je hlavním strůjcem masakru na Volyni, kde umírali i lidé ruské národnosti. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, protože v té době pobýval Bandera v koncentračním táboře Sachsenhausen, na druhou stranu, jak píše ve své práci Kozlová, měl „obrovský vliv na chování ukrajinské menšiny na polském území“. V červnu 1941 se Bandera podílel na vyhlášení nezávislosti Ukrajiny ve Lvově, kterou odmítl odvolat, proto jej Němci internovali a drželi v koncentračním táboře.
Ještě dnes se banderovská karta objevuje v ruských narativech v souvislosti s válkou na Ukrajině, která se již přes dva roky brání vojenské invazi. Rusko ztotožňuje nynější politické vedení Ukrajiny s banderovci ve stejných metodách, stále tvrdí, že na Ukrajině vládnou nacisté, byť OUN nikdy nebyla hnutím nacistickým, opírala se o takzvaný integrální nacionalismus politického teoretika a novináře Dmytra Doncova. Jedná se o specifickou kombinaci antisemitismu, nacionalismu, sociálního darwinismu a fašismu.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Masakr v Novočerkassku: Sověti se nemazali ani s dělníky. Povraždili jich desítky.
