Kladrubský hřebčín v seznamu UNESCO. Bude to však stát desítky milionů

Starokladrubští koně jsou unikátním plemenem
Zobrazit fotogalerii (5)
 

Mnohé památky dlouhou dobu usilují o zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Podaří se to ale jen málokterému projektu. Česká republika ale od tohoto roku své zastoupení v této elitní skupině rozšířila o dva další zápisy. Kromě Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří patří nyní na seznam také Národní hřebčín Kladruby nad Labem, respektive „Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“. Ovšem nic není zadarmo.

O přizvání kladrubského hřebčína a jeho okolí do nejvyšší společnosti památek, které si zaslouží patřit na seznam světového dědictví UNESCO, se podle původního plánu mělo hlasovat až v příštím roce, což potvrdil i jeho ředitel Jiří Machek. Pro něj bylo už jen zařazení do hlasování velkým překvapením, natož pak kladné rozhodnutí. Kladrubský hřebčín byl na seznam zapsán jako čtrnáctá česká památka a vůbec první hřebčín v historii. Rozhodl o tom Výbor pro světové dědictví UNESCO na svém zasedání v Baku v Ázerbájdžánu.

Spolu s radostí ale přicházejí i starosti, s nimiž se bude muset vypořádat nejen správa kulturní památky, ale i obec, na jejímž katastru hřebčín leží. V první řadě bude nezbytné zajistit rozšíření ochranné zóny, postarat se o památkovou ochranu kladrubského náhonu a v neposlední řadě bude nutné vypracovat nový plán rozvoje.

Kladrubský hřebčín je jedním z nejstarších svého druhu a velikosti na celém světě. Jeho doménou je chov starokladrubského koně, jehož historie, jako nejstaršího českého původního plemene, sahá až do 14. století. Nádherné bělouše můžeme vídat ve spřeženích kočárů nejvýznamnějších panovnických rodů. 

Jízdárna musí zmizet

I když to může znít nepochopitelně, aby kladrubský hřebčín mohl zůstat na seznamu UNESCO, musí splnit i jednu z dalších podmínek, kterou je zbourání jízdárny v jeho areálu. Je jisté, že areál s tímto využitím bez jízdárny fungovat nemůže, avšak budovy, postavené za socialismu, a tedy i v duchu tehdejší architektury, do stylu ostatních objektů památky rozhodně nezapadají.

A protože je snahou uchovat hřebčín pro budoucnost v co nejčistším architektonickém stavu, jízdárna musí pryč. Novou jízdárnu, na jejíž výstavbu investor bude muset obětovat přibližně padesát milionů korun, najdeme v budoucnosti na pozemku Střední školy chovu koní a jezdectví, jejíž žáci vykonávají v areálu hřebčína praxe.

Nelíbí se ani vodojem

V podmínkách, které si odborníci stanovili, jsou i další bourací práce – tentokrát se týkají vodojemu u Řečan nad Labem, který do krajiny nezapadá. Pro tento zásah zatím není stanoven přesný termín, lze ale předpokládat, že s vyhověním nebude nikdo příliš otálet.

Ani vodojem ale není poslední stavbou, která by měla v budoucnu zmizet ze zorného úhlu turistů. K jejich likvidaci ale bude docházet postupně a v dohledné době by měla přijít řada také na rekonstrukci můstku v blízkých Řečanech nad Labem.

Hřebčín byl založen v roce 1563 císařem Maxmiliánem II. Habsburským a o šestnáct let později jej jeho nástupce Rudolf II. Habsburský povýšil na hřebčín dvorní, čímž byl odstartován a podpořen jeho další poměrně rychlý rozvoj. Hřebčín přečkal jak období první republiky, tak i složitou dobu socialismu. I tehdy byli starokladrubští koně využíváni při přehlídkách a podobných slavnostních příležitostech.

Zvládne hřebčín zájem veřejnosti?

Zkušenosti správců ostatních památek, které byly již v minulosti na prestižní seznam zařazeny, hovoří jasně: se zapsáním přichází další problém, kterým je zvýšený zájem turistů. I s tím se budou muset Kladruby poprat. Pro začátek je třeba zajistit dostatek parkovacích ploch, občerstvení a obecného zázemí pro turisty.

Jednoduché to nebude ani s organizací většího množství prohlídek v průběhu dne, které samozřejmě nesmí narušit běžný chod hřebčína a přespříliš rušit jeho obyvatele. To vše bude vyžadovat důkladnou logistickou přípravu. Vždyť podle prvotních odhadů je možné očekávat až kolem sta tisíc návštěvníků ročně. V roce 2018 to přitom bylo přibližně osmdesát tři tisíc, přičemž je do tohoto údaje ale započítána i návštěvnost jeho slatiňanské pobočky.

Sláva není zadarmo

Zápis tedy, jakkoliv jde o radostnou událost, ke které se sluší pogratulovat, určitě nepřináší jen uspokojení z ocenění, ale také mnohé závazky, jejichž naplnění vyjde investory na desítky i stovky milionů korun.

Zkrátka – úspěch není zadarmo, lze ale předpokládat, že zájem veřejnosti i zvýšená prestiž celého areálu může v budoucnu valnou část nyní plánovaných nákladů přinést zpět. Můžeme to kladrubskému hřebčínu jen přát.