Pražské metro je sice skryté pod zemí, přesto ale ve své podstatě tvoří jednu z hlavních komunikačních tepen hlavního města. Bez něj si Prahu už ani neumíme představit - jak by se všichni ti lidé dopravovali do práce, za nákupy nebo za zábavou? Tramvajemi, autobusem nebo osobními auty? Jistě se shodneme na tom, že je to právě metro, které našemu hlavnímu městu velmi ulehčuje a dopravu v ulicích města i přes všechny její problémy dělá alespoň snesitelnější.
Nápad V. J. Rotta
Nic z toho bychom ale neměli, kdyby se už naši předci nesnažili a neprosadili výstavbu podzemní dráhy. První úvahy o metru se objevily dokonce už v 19. století! Šlo o nápad známého majitele železářství Vladislava Rotta, který si přál vybudovat linku z Karlína do Podolí. Nápadem se ale tehdy městská rada nechtěla hlouběji zabývat. Slovo “metro” ale tehdy ještě nepadlo. V Rottově návrhu mělo jít o podzemní dráhu.
Další podobné úvahy se objevily i na počátku dvacátého století, ale ani tehdy se nesetkaly s velkou odezvou…
Za první republiky...
První konkrétnější plány na ražení tunelů se pak objevily již těsně po vzniku samostatné Československé republiky, tedy v období mezi světovými válkami. V roce 1931 byla dokonce Elektrickými podniky hlavního města Prahy vyhlášena soutěž na takový projekt, ale žádný velký výsledek nepřinesla.
Dvacetiletá pauza
Dokonce ani nástup druhé světové války přípravy nepřerušil, ale poté byly práce ukončeny. Lidé měli jiné starosti a stát se musel věnovat docela odlišným otázkám, než je budování metra. K tomuto nápadu se pak Praha vrátila až téměř dvacet let po ukončení války, tedy v šedesátých letech minulého století, kdy už povrchová doprava natolik zapňovala centrum města, že bylo nutné zakročit. A jak mělo “metro” vypadat? Původně se uvažovalo o podzemní části tramvajové tratě, až později se objevil návrh sítě, nezávislé na té tramvajové - a s ním i pojmenování metro.
Tramvaj nebo metro?
První část metra píše svoji historii od 7. ledna roku 1966. Nešlo, jak by se snad dalo předpokládat, o trasu A, ale o “céčko”. Již o rok později pracovali dělníci na stavbě stanice Hlavní nádraží, na kterou navazovalo Muzeum. Stále ještě šlo o projekt podpovrchové tramvaje, před níž ale později varovali dokonce i sovětští odborníci, jejichž názor si naše vláda vyžádala. Proto byly plány změněny a metro se stalo samostanou sítí, nezávislou na povrchové dopravě.
Taková otočka si samozřejmě vyžádala zásadní změny, nové projekty, celkovou koncepci, další náklady. Výstavba první části linky C trvala plných osm let. Cestující se po mnoha oddalováních slavnostně metrem svezli až v květnu roku 1974 - jako první samozřejmě představitelé komunistické strany v čele s Gustávem Husákem, ale to je v té době více než pochopitelné. Zajímavé ale bylo, že se na slavnosti neobjevil tehdejší prezident Ludvík Svoboda. Sovětský vliv byl v metru vidět všude. Nešlo jen o radu oddělit tramvajovou dopravu, inspirace moskevským metrem se objevila i v podobě pražských stanic.
Moskevská u nás, Pražská v Moskvě
Po céčku přišla řada i na linku A, která byla otevřena 12. srpna roku 1978. Stanice Muzeum pak byla místem setkání prvních dvou stanic metra a vznikla tady také první přestupní stanice. Na třetí linku - B - si museli pak Pražáci počkat dalších sedm let, až do listopadu roku 1985. Tady se také dočkali stanice Moskevská (dnešní Anděl), která kde mohla, tam zdůrazňovala nerozborné přátelství se Sovětským svazem. Je nutné dodat, že jen o několik málo dnů i v Moskvě prvně lidé vstoupili do stanice Pražská. Na oplátku…
Také byste zabloudili?
V souvislosti s pojmenováním stanice Moskevská si musíme uvědomit, v jaké době metro vznikalo. Budovali jsme socialismus a vše se muselo této vidině podřídit - i názvy stanic metra. Jak byste se vy orientovali v tehdejších názvech? Víte třeba, kde byste vystoupili ze stanice Leninova? No přece na náměstí Říjnové revoluce. Nejste si tak docela jisti, kam jste se právě dostali? Pak vězte, že vystupujete na Dejvické a schody vás vynesou na Vítězné náměstí (nebo chcete-li na Kulaťák). O Moskevské stanici už víme, že ji dnes říkáme Anděl, ale co třeba taková Fučíkova? Jistě, je to stanice, kde bychom vystoupili, kdybychom šli třeba na Matějskou pouť do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka - tak dobře, ze stanice Nádraží Holešovice to není daleko na Výstaviště. A ještě jeden další příklad za všechny ostatní: co třeba taková stanice Gottwaldova - ta samozřejmě také nemohla chybět. Dnes ji ale známe jako stanici Vyšehrad.
KAM DÁL: Dejte si pozor na zbytečné pokuty. Vrací se platby pojistného, a krátí se čas na daňové přiznání
