Francouzský král Ludvík XIV., kterému bylo přezdíváno Král slunce, vládl Francii od roku 1643, do slavného paláce ve francouzském Versailles nedaleko Paříže se ale přesunul i se svým královským dvorem až v roce 1682.
Zámek ve Versailles byl původně jen loveckým sídlem šlechty. Král Ludvík XIV. Ale celé panství rozšířil tak, aby svým prostranstvím dostačovalo potřebám celého královského dvora. Na rozšíření odpadního systému ale zapomněl nebo mu zkrátka nepřipisoval velký význam. To byla ale velká chyba.
Bylo Versailles splněným snem, nebo spíše noční můrou?
Řada z nás by si život ve Versailles v 17. století představila jako splněný sen, život v luxusu, pravidelné procházky do nádherných versaillských zahrad, co více si přát...
Bohužel tomu ale ve skutečnosti bylo trochu jinak. Tím, co si návštěvníci Versailles ze své návštěvy pamatovali nejvíce, byly otřesné vyprazdňovací návyky šlechty, která v paláci pobývala, a silný nepříjemný pach, kterému se v zámku zkrátka nedalo uniknout.
Obrazy, které zachycují krále Ludvíka XIV., vykreslují zcela jiný obrázek života ve francouzském zámku. Obrazy cítit ale nejsou. Na to upozorňují i některé dochované záznamy ze 17. století, které popisují návštěvu krále Anglie, Skotska a Irska Karla II. v "přepychovém" Versailles. Anglický panovník si totiž údajně stěžoval na to, že byl celý dvůr ve Versailles „odporný a páchnul“.
Dokonce i honosné oblečení Ludvíka XIV., zachycené na obrazech starých mistrů, bylo něčím, od čeho byste si v 17. století raději drželi pořádný odstup, nikdy se totiž nepralo.
To ale nebylo zdaleka to nejhorší. Zámek v 17. století nebyl vybaven tak dokonalým odpadním systémem, na který jsme zvyklí dnes, to je celkem zřejmé.
Situace byla ještě mnohem děsivější, než se většina z nás domnívá. Versailles nebylo vybudováno tak, aby byl jeho odpadní systém dostačující pro potřeby celého dvora. Tento problém proto vyústil v otřesné hygienické návyky, kterým lze dnes jen stěží uvěřit.
Exkrementy na chodbách i schodištích
„Výkaly a moč byly všude,“ napsala o Versailles autorka knihy The Royal Art of Poison Eleanor Herman. Podle spisovatelky se totiž dvořané často ani neobtěžovali s hledáním nočníku pro vykonání potřeby. Chodby, ale i místnosti paláce se tak staly veřejnou toaletou. Šlechta zkrátka vykonávala svou potřebu na místě, kde se zrovna nacházela.
Schodiště, chodby, ale i rohy místností v tomto honosném paláci tak byly pokryté močí a exkrementy, což vážně ohrožovalo zdraví všech, kteří zámek obývali. O zápachu, který se linul daleko za zdi paláce, ani nemluvě.
Zdroj: History, Weird History
KAM DÁL: Pablo Escobar byl největší drogový boss všech dob, ostatní mu nesahali ani po paty.
