Podle Koláře je nesmyslné trvat dnes na mýtu, jak se Praha osvobodila sama. „Nechci snižovat význam Pražského povstání, ale patrně by vůbec neproběhlo nebo by bylo záhy potlačeno, kdyby nebylo operací jak Rudé armády, tak Američanů.“
„Jednotky generála Toussainta se povstalcům pochopitelně vzdaly, opět nesnižuji zásluhy povstaleckého vedení, ale ke kapitulaci nedošlo proto, že by Němci nebyli schopni povstání potlačit, ale právě kvůli blízkosti rudoarmějců,“ vysvětloval odborník.
Ostřelování Pražského hradu
Podpis dohody o kapitulaci navíc nebyl všeobecně respektován, k některým jednotkám se také dostal za dlouho. „Takže se až do dopoledne 9. května v Praze a v blízkém okolí bojovalo. Ještě v noci byl také ostřelován Pražský hrad,“ doplnil historik k dění na konci války.
Kolář dodal, že podobně se v takzvané kolektivní paměti někdy nahlíží i na ostravskou operaci. „Jako by proběhla izolovaně a mimo širší politické souvislosti,“ vysvětlil. Podle něj například nebyly nalezeny doklady o tom, že by rudoarmějci akcí zamýšleli záchranu průmyslového potenciálu Ostravska a přizpůsobili tomu i svůj postup. „Původně měli projít přímo průmyslovým regionem. Přesto se mýtus o záchraně Ostravy obchvatem drží dodnes.“
Mizí i úloha vlasovců
Budování určitého výkladu událostí podle něj jak v Praze, tam především osobnostmi spojenými s Českou národní radou a povstalci, tak na Ostravsku začalo už krátce po válce. A dnes se de facto vrací. Tyto interpretace se nicméně moc neodráží v současných svědectvích pamětníků, kteří navíc často hovoří spíše o dílčích zážitcích.
V kolektivní paměti pak podle Koláře mizí i některé osobnosti. Týká se to i stále živé diskuse ohledně úlohy vlasovců při Pražském povstání. „To, že jejich zapojení povstalcům pomohlo, je nesporné, byť otázka motivací je složitější. Mrzí mě ale, že se často skloňuje Andrej Vlasov. Přitom on, byť jako nominální velitel, byl tím, kdo v případě povstání zaváhal. Uvažoval o stažení na západ k Američanům. Větší podíl má generál Buňačenko. Toho teď ale téměř nikdo nezná, z kolektivní paměti celkem vypadl,“ upozornil historik.
Odbojář Sýkora s otazníkem
„V celém tom kontextu mi přijde také škoda, že si 5. května připomínáme den květnového povstání českého lidu, ale v zásadě se to v datech i vzpomínkových akcích redukuje na Pražské povstání,“ podotkl Kolář. „Přitom za začátek povstání můžeme považovat už 1. květen v Přerově, kde byly desítky obětí. I na Ostravsku od konce dubna probíhaly povstalecké akce místních. V Ostravě se jim podařilo zachránit jeden z železničních mostů přes Ostravici, významně se podíleli i na osvobození Frýdku, Orlové a dalších měst.“
Ještě k zapojení civilistů. V Ostravě je často připomínána údajná záchrana mostu Miloše Sýkory. „Odbojář Sýkora údajně pod německou palbou přestřihl dráty - a zahynul. Dodnes se nepodařilo zjistit, zda to tak bylo, či nebylo. V kolektivním povědomí to však přebíjí řadu případů, za kterými povstalci opravdu stáli.“
„Ti lidé třeba prokazatelně zachránili nějaké objekty či vykonali další důležité věci, ale vlastně se o nich neví. Ty činy jsou tak přebity několika ikonickými událostmi, často spornými, o kterých se vedou nekonečné debaty, jak přesně to bylo. Místo toho, aby se připomínaly věci, které se staly, a víme, že se o ně zasloužily konkrétní osoby,“ uzavřel historik.
KAM DÁL: Kolaborace, která straší i dnes: Emanuel Moravec Němce nenáviděl, otočil až kvůli Mnichovu a Benešovi.
