Když byla v roce 2011 ukradena z Uměleckého muzea Drtikolova fotografie s názvem Vlna, vzbudilo to v uměleckých kruzích velkou pozornost. Její cena je totiž nevyčíslitelná. Pokus o zbohatnutí byl nakonec neúspěšný, a tak je fotografie zpět v pražském muzeu. Tomu postupně během svého života věnoval veškerou svoji práci a vzdal se přebytečného majetku a pomíjivé slávy.
Elita národa
Ve dvacátých letech minulého století se Drtikolův ateliér stává hnízdem elity národa. Noblesní místo navštívil prezident Masaryk, ale třeba i Ema Destinnová nebo Leoš Janáček. Uprostřed města ve Vodičkově ulici vzniká společenské centrum, kam chodí muzikanti, malíři, herečky a zpěvačky, s kterými si Drtikol udržoval pernamentní kontakt. Kromě portrétování se Drtikol naplno věnuje své umělecké tvorbě. Hlavní zájem projevoval o fotografování ženských aktů. Zde vzniká jeho unikátní styl, který ho proslavil po celém světě.
Fotografování nezletilých dívek
Hospodářská krize ve třicátých letech se negativně podepsala i na provozu ateliéru Drtikol. Umělecké uznání ve světě rostlo, ale slavný ateliér už zdaleka neměl takové zisky jako ve dvacátých letech. Situace byla tak vážná, že pořádal kurzy pro fotoamatéry. Úpadek podnikání vyvrcholil v roce 1935, kdy František Drtikol svůj ateliér prodal a přerušil svoji fotografickou činnost. Jedna z méně známých teorií pracuje s domněnkou, že rychlý konec slavného ateliéru souvisí s dívkami, které stály Drtikolovi modelem při tvorbě slavných fotografií. V některých případech se jednalo o nezletilé dívky, a tak úřady tvrdě zasáhly, aby ateliér ukončil svoji existenci.
Slova, která jsem mluvil, ať ve vás obživnou.
Jinak mě nikde nehledejte – jsem všude – také tedy ve vás – v Učení."
První český buddhistický patriarcha
Ukončení fotografické činnosti u Františka Drtikola souviselo s dalším, velmi radikálním rozhodnutím. Osvojil si náboženskou víru buddhismu. V období slávy jeho ateliéru se poprvé při příležitosti fotografování setkal se slavným spisovatelem Rabíndranáth Thákur. Sblížil se tak s myšlenkami východních filozofií. Od té doby poctivě praktikoval jógu a rozvíjel jiné duchovní nauky. Přeložil velký počet knih, které souvisely s buddhismem, a naplno se jeho myšlenkám odevzdal během konce své profesní kariéry. Postupně se vzdal všeho, co připomínalo jeho slávu. Uměleckoprůmyslovému muzeu věnoval celé své dílo a na nic si nekladl nárok. Své dílo omezil na malbu a kresbu esoterických výjevů. Během svého druhého manželství se stěhuje do ústraní na Spořilov, kde s překvapivě komunistickou příslušností umírá v roce 1961.
Rodák z Příbrami obohatil českou kulturu nejenom o impozantní fotografické dílo, ale také poctivě učil nové duchovní směry. V kontextu českého umění se jedná o jednu z nejvýznamnějších osobností fotografického umění.
