Pol Pot a Rudí Khmérové
A začněme patrně tím úplně nejnelidštějším. Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar, se narodil v roce 1925. Mezi lety 1976 až 1979 byl premiérem Kambodži. Z jeho diktátorského režimu se malá země sousedící s Vietnamem dodnes nemůže vzpamatovat. Jak by taky mohla, během několika let zavinil Pol Pot smrt téměř poloviny kambodžských obyvatel.
Prakticky z hodiny na hodinu nastolil v Kambodži zrůdný režim založený na požadavcích komunistů. Kromě jiného nechal diktátor zrušit všechna města, jež považoval za semeniště kapitalismu. Obyvatelstvo žilo prakticky v džungli. Namísto já muselo být užíváno zájmeno my a kdokoliv si například sebral ze země spadlý banán, byl označen za kontrarevolucionáře a většinou zastřelen. Pol Pot rovněž zrušil peníze a veškerý obchod.
Nejstrašnějším místem spojovaným s nadvládou Rudých Khmérů je věznice a mučírna Tuol Seng, v níž je dnes muzeum komunismu. Pol Potovo devastující řádění zastavili až sousední Vietnamci, kteří vtrhli na pomezí let 1978 a 1979 do Kambodži a režim svrhli. Samotný Pol Pot žil ještě dalších dvacet let. Zemřel v domácím vězení roku 1998.
Mao Ce-tung v Číně
K nejstrašnějším činům spojeným s vládou Mao Ce-tunga v Číně patří například vyhlášení Velkého skoku vpřed, programu, v rámci něhož měla Čína v letech 1958 až 1960 ekonomicky dohnat prosperující Západ. V zemi, jež nebyla na takový rozmach zdaleka připravena, zemřelo na hladomor, jenž akci bezprostředně následoval, podle některých odhadů až 30 milionů lidí. Krom toho je Mao Ce-tung spojen s kampaní proti pravičákům.
Ta se odehrála roku 1957 a o život při ní přišly desetitisíce, ba statisíce čínských intelektuálů, kteří kritizovali režim. Kvůli hladomoru a popravám přišlo za krutovlády Mao Ce-tunga podle odhadů o život celkově až 70 milionů lidí. Předseda Komunistické strany Číny zemřel roku 1976. Dosud se mezi mnoha Číňany těší úctě, jeho podobizna dodnes doprovází některé čínské bankovky.
Fidel Castro na Kubě
Fidel Castro se narodil v roce 1926 a před dvěma lety zemřel ve věku 90 let. Během jeho vlády se Kuba těsně přimkla k Sovětskému svazu. Po jeho rozpadu se tak situace v zemi zákonitě zhoršila a Kuba balancovala na hranici ekonomického krachu.
Castro byl jednou z nejkontroverznějších politických postav dvacátého století. Při nástupu do vlády sliboval demokratizaci, aby namísto toho znárodnil veškeré pozemky a průmyslové podniky. Přece měl však řadu příznivců, mezi které se hrdě počítal například nositel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel García Márquez.
Josif Vissarionovič Stalin a Vladimir Iljič Lenin
U koho jiného skončit než u těch, u nichž všechno začalo. Snad jen o Adolfu Hitlerovi toho bylo napsáno více než o této dvojici nejvlivnějších sovětských diktátorů. V žádném případě přitom nelze tvrdit, že by diskuze kolem těchto dvou postav, jež mají na svědomí desítky miliony lidských životů, probíhaly v souladu. Dodnes mají Stalin s Leninem po světě nespočet příznivců, kteří je považují za kladné reformátory. K nim za života patřil například Pablo Neruda, chilský básník, jenž prohlásil, že Lenin byl největším géniem dvacátého století.
