Bylo mezi Štědrým dnem a silvestrem roku 1895. 28. prosince toho roku se několik šťastlivců mohlo zúčastnit setkání, které vešlo do dějin lidstva - pravděpodobně si ani závažnost té chvíle mnozí z nich neuvědomovali. Třiatřicetiletý Auguste a jedenatřicetiletý Louis Lumièrové právě jim totiž představili vynález, který - jak se brzy ukázalo - zanedlouho začal ovládat svět. Na světě se objevil první kinematograf…
Prvních pár diváků
První “filmy”, které mohla bezmála čtyřicítka diváků v pařížské kavárně Grand Café vidět, byly z dnešního pohledu opravdu kratičké, dokonce kratší než leckterá současná reklama. Ten docela první, který doslova položil základní kámen filmového průmyslu, zachycoval dělníky, kteří odcházejí ze směny v Lumiérově podniku.
Sedmnáct metrů filmu
První snímky, které se musely vejít na sedmnáct metrů filmového pásu, což byla délka, kterou byla schopna zpracovat tehdejší kamera, bychom mohli nazvat s velkou dávkou nadsázky dokumenty. Šlo o běžné okamžiky ze života Lumiérových, stejně jako zmiňovný konec směny v továrně nebo známý záznam příjezdu vlaku do nádraží. Právě o tomto záznamu kolují zprávy, že se lidé natolik vyděsili neznámého momentu, že utíkali ze sálu nebo se schovávali pod stoly. I když nám to může dnes připadat úsměvné, není se čemu divit. Vždyť do té doby neměli možnost nic takového vidět a snad o tom ani slyšet.
Zájem rostl ze dne na den
Pravdou ale je, což nezastírali ani bratři Lumièrové, že nešlo o celkově první promítání, ale o první veřejnou produkci, které navíc diváci asi příliš nevěřili, protože do sálu s mnohem větší kapacitou přišlo pouhých pětatřicet lidí. To se ale mělo velmi brzy změnit. Už další promítání se odehrávalo za mnohem většího zájmu obecenstva a zanedlouho bylo složité se na projekci vůbec dostat.
Jen pro vědce?
Stejně jako většina nových vynálezů měl i film původně sloužit hlavně pro účely “užitečné”, nikoliv primárně pro zábavu. Bratři Lumièrové tak dokumentovali různé události - významnější i ty poměrně všední. Zpočátku rozhodně neměli ambice produkovat hrané filmy. Jak se ale brzy začalo ukazovat, film měl dostat mnohem a mnohem širší pole využití a pozornosti diváků.
Vynález patřil jejich otci
I když první veřejné promítání pro diváky připravili již zmiňovaní bratři Auguste a Louis Lumièrové, bylo by neuctivé nezmínit, že autorem vynálezu je jejich otec Antoine, majitel továrny, produkující fototechniku. Právě jeho zaměstnanci byli ti, kteří se na filmovém pásu objevili jako první. Sami jeho synové pak zpočátku viděli využití filmu pro praktické účely. Měl sloužit hlavně vědcům, což se sice samozřejmě osvědčilo, ale málokdo v té době dokázal předpovědět, jak ohromný úspěch bude film mít a jakého rozšíření se dočká.
Šlo i o peníze
I když dnes známe bratry Lumièry jako průkopníky filmu a hlavní sláva je směřována právě na ně, bylo v té době pokusů o natáčení krátkých filmů a jejich promítání víc. Třeba takový Léon Bouly si také nechal v roce 1892 svůj kinematograf, ale jeho další podnikání bylo omezeno nedostatkem financí. V tomto ohledu měli Lumièrové nespornou výhodu, která jim přinesla slávu až do dnešních dní.
Vlastní cesta filmu
Bratři Lumièrové vynález svého otce představovali veřenosti při nejrůznějších příležitostech až do roku 1900, kdy se vrátili hlavně k práci ve své továrně a nechali film a kinematografii, aby si žily svým vlastním životem. Zájemců o využití této nové možnosti bylo již dost a August a Louis mohli být spokojení. I když původně předpokládali, že zájem o film nebude mít dlouhého trvání a zájem o pohyblivé obrázky po čase opadne, další vývoj naopak ukázal, že jejich otec přišel na něco, co se později stalo celosvětových fenoménem.
KAM DÁL: Záludná Parkinsonova nemoc může zůstat dlouho skryta. To je problém, jde totiž hlavně o čas.
