Zatímco hallux valgus neboli vbočený palec je zdravotní ortopedickou vadou chodidla, o kterou nikdo nestojí, zmrzačená lotosová noha byla v Číně žádaná. Jednalo o násilnou deformaci zdravého ženského chodidla svazováním, čímž mělo dojít k zastavení jeho růstu. Malá nožka v čínských mužích vyvolávala sexuální touhu a z drobných krůčků jejich majitelky byli naprosto paf.
Lotosová noha byla oblíbená hlavně mezi vysoce postavenými ženami a slibovala dobré vyhlídky na případný sňatek. Často si ale nohy deformovaly také rolnice, aby se přiblížily jim tolik vzdálené aristokracii. Naštěstí byla metoda svazování na počátku 20. století zakázána. Ale i tak její tradice vydržela deset století. Žena s lotosovou nohou nebyla schopná normálně chodit, o běhu nebo práci ani nemluvě. I při pouhém stání se musela opírat, aby udržela rovnováhu.
Pohádka o Popelce pravděpodobně pochází z Číny a i v ní je narážka na lotosovou nožku. Vzpomínáte si na to, jak nikdo jiný neobul Popelčin střevíček, protože byl velmi malý?
Protáhlé lebky jako znak výjimečné krásy
Zatímco v Číně tvarovali ženské chodidlo, jinde ve světě se používala umělá deformace lebky k tomu, aby se daný jedinec odlišoval. Nejranější záznamy kraniálních (tj. lebečních) deformací pocházejí z doby 45 tisíc let před n. l. u neandrtálských pozůstatků na území dnešního Iráku. V době bronzové byl zvyk deformování lebek hodně rozšířený v oblasti Asie, Afriky i Ameriky.
V Asii byl tento zvyk ještě v minulém století udržován některými kmeny v pohoří v Libanonu, v Malé Asii, Zakavkazí, ve Střední Asii a na Sibiři. V Africe byl zvyk naposledy zaznamenán u kmenů na Horním Nilu, v severním Kongu. Slavným příkladem deformované lebky je hlava královny Nefertiti, jež byla považována za velkou krasavici. A v Jižní Americe se tradice tvarování lebky udržela ještě v první polovině 20. století.
Také na evropském kontinentu se prakticky v každé zemi objevuje zvyk deformování lebek, jehož dokladem jsou kosterní pozůstatky. Na severu Portugalska byl běžný mezi ženami, v Itálii se s ním setkáváme ještě v 16. století. Na území České republiky se též našly deformované lebky, a to hlavně na Moravě v okolí Znojma. Tyto spadají do doby stěhování národů do 4. až 6. století.
Jakým způsobem se lebka deformovala?
Způsob deformace zřejmě spočíval v bandážování obvazem rozdvojeným nad čelem, nebo obvazem upevněným pod bradou. Jako pomůcky se k umělé deformaci dále používaly obvazy z tkanin, zvířecí srst nebo žíně, dřevěné destičky, vycpávky, klacíky a podložky. Začít se muselo už u malých miminek, u kterých není velikost lebky konečná.
Důvody a příčiny deformací lebek
Je pravděpodobné, že některá etnika se snažila tvarováním hlavy připodobnit vzhledu zvířat a deformování lebky mělo náboženskou nebo rituální roli. Nejrozšířenějším důvodem však asi bylo rozlišení sociálního postavení a jako výraz kmenové sounáležitosti. Tvarování hlavy bylo ovšem prováděné také z estetických důvodů, protože taková lebka byla znakem krásy a přitažlivá pro opačné pohlaví.
Zajímavé je, že umělé deformace lebky neměly žádný vliv na kapacitu mozkovny nebo inteligenci jedince, který tvarování hlavy podstoupil. Nezpůsobily ani poranění mozku.
Zdroje: History, Prima Zoom, Česká televize
KAM DÁL: Nostalgické vzpomínky: Jak lyžovali naši předci? Vrátit bychom se asi nechtěli, ale staré fotografie pohladí po duši.
