Prostitutkou se stát nechtěla, ale jako dívce z chudých poměrů, narozené v poslední čtvrtině osmnáctého století v Číně, jí nic moc jiného nezbývalo. Snad jen dobře se vdát, jenomže to také nebylo jednoduché. A tak bylo tehdy rozhodnuto. Nevěstinec bude to pravé. Zdá se to nemožné, ale vlastně to nakonec byla pravda, i když se s ní musela nejprve smířit.
Ze zákazníka manželem
Nejstarší profesí na světě to pro Čeng Š’ všechno mělo teprve začít a ve svých dvaceti letech mohla jen těžko tušit, že se z ní jednou stane nejmocnější žena moří. Jak k tomu mohlo dojít? Ve svém povolání se mladá dívka velmi brzy proslavila po celém okolí, a tak byl na její umění zvědavý kdejaký muž, včetně vůdce pirátské flotily Zheng Yia.
Ten měl námořní lupičství v genech, a tak rozhodně nikdy nemohl přemýšlet, že by se usadil na souši a založil klidnou rodinu. Krásná a zkušená Čeng Š’ mu ale v jeho hlavě udělala zmatek. Najednou se rozhodl, že sňatek přece jen není tak špatná věc a prostitutku si vzal za ženu. Mělo to jen jeden maličký problém: musela se s ním přestěhovat na moře.
Taková normální pirátská rodinka
Čeng Š’ brzy začal vyhovovat nový život po boku mocného a schopného šéfa flotily Rudé vlajky a vžila se nejen do role jeho manželky, ale také „matky“ jeho adoptivního syna Zhang Baa. Slovo adoptivní v pirátském slovníku tehdy v podstatě znamenalo unesený, ale tak to mezi těmito lidmi zkrátka chodilo a nikdo o tom patrně ani nepřemýšlel. S ním to bylo později trochu složitější, ale prozatím šlo o klasickou pirátskou rodinku se všemi jejími zvláštnostmi, které jen mohla mít. Pirátským novomanželům se navíc brzy narodili další dva synové.
Vdova si dokázala poradit
Uplynulo šest let a z již zkušené manželky mocného piráta se stala vdova. Zheng Yi nepadl v boji, jak by se dalo předpokládat, ale jednoduše za bouře přepadl přes palubu. Ať už k tomu došlo jakkoliv, byl zkrátka mrtev. A je třeba poznamenat, že Čeng Š’ neztrácela ani čas, ani příležitosti. Jakmile její manžel naposledy vydechl, nikdo nemohl pochybovat, že se nyní flotila ocitla pod vedením ženy. A jestli někdo nevěřil, že slabá mladá dáma, matka dvou vlastních a jednoho vyvdaného syna, zvládne vést tisíce a později desítky tisíc pirátů, brzy se přesvědčil o svém velkém omylu. Čeng Š’ dobře věděla, co chce, a navíc toho také dokázala dosáhnout. Politickým vyjednáváním, přísností a důsledností i svými ženskými lstmi, které – co si budeme povídat – platily i na divoké piráty.
Ze syna se stal milenec
Zhang Bao tehdy Čeng Š’ hodně pomáhal, v některých momentech flotile fakticky velel, a protože se vdova po jeho otci cítila osaměle, zastoupil jej i ve funkci jejího přítele a milence. Tehdejší zlí jazykové tvrdili, že nešlo o žádnou novinku a jejich románek se jen stal veřejným, ale pravdu dnes už nikdo nezjistí. Jisté je, že bojová tažení už ne jen flotily Rudé vlajky, ale dokonce celé konfederace flotil různých barev naháněla hrůzu celému Jihočínskému moři. Čeng Š’ tehdy pevnou rukou a přísnými zákony ovládala podle situace dvacet, až dokonce čtyřicet tisíc pirátů na osmi stovkách lodí. Který stát měl tak početné námořní vojsko?
Bez výpalného to tehdy nešlo
Jihočínské moře se v době působení pirátské konfederace stalo hodně horkými vodami, kam se obchodní lodě odvážily jen zřídka vyplout bez předchozí dohody o „ochraně“ piráty. Dnešním slovníkem řečeno šlo jednoduše o výpalné. Kdo se nepodrobil nebo špatně odhadl situaci, mohl si být jistý, že svůj náklad nedoveze. Piráti jej o něj obrali a sami ho pak prodávali na pevnině obchodníkům.
Ostatně stejně jako na moři museli se před flotilami mít na pozoru také v pobřežních vesnicích a městech. Také tady měli s jejich metodami bohaté a smutné zkušenosti. Vždyť její muži za dobu svého řádění v oblasti pozabíjeli tisíce nevinných obětí. Říkalo se dokonce, že jejich hlavy nosili na krku jako přívěsky. Takový pohled by musel vyděsit úplně každého.
Konec pirátské konfederace
Ani zkušená Čeng Š’ ale nedokázala svoji tak rozsáhlou pirátskou živnost držet při životě do nekonečna. Jakmile se mezi sebou začaly dohadovat, a dokonce soupeřit a nakonec i bojovat jednotlivé flotily konfederace, bylo jasné, že je konec. Velitelka nejenže věděla, co dělat v boji, ale byla tak moudrá, že pochopila, kdy skončit. V dubnu roku 1810 připlula i se stovkou lodí k pobřeží a vzdala se tamním úřadům výměnou za přislíbenou milost. Radost z konce pirátského řádění a snaha zamezit dalším problémům vedla místní orgány nejen k udělení milosti, ale piráti si dokonce mohli nechat uloupené poklady. Museli sice odevzdat lodě, ale ty už stejně nepotřebovali.
Omilostněná pirátka si otevřela hernu
Podobně jako na Čeng Š’ se milost vztahovala také na její piráty. Někteří byli naverbováni do armády a pomáhali v zajišťování klidu na moři, v čemž byli opravdu dobří. Z pověstných kozlů se stali zahradníci, z pytláků hajní a obchodníci mohli být spokojeni.
A samotná jejich velká vládkyně? Ta si rozvzpomněla na svoje mládí, ale k prostituci se již vracet nechtěla. Jako dobrá náhrada takové živnosti tedy posloužila herna. Hazard jí ostatně provázel celým jejím životem a nevzdala se jej do konce. Zemřela v 69 letech na svobodě jako zámožná dáma.
Zdroj: autorský článek, Pirates: Fact and Fiction (Cordingly, D.)
KAM DÁL: Skutečný Robinson Crusoe na ostrově málem zešílel. Záchraně ze strany Španělů se schválně vyhýbal.
