Útěk přes ostnaté dráty nebyl pro všechny. Riziko zastřelení, zakousnutý pes do nohy, případně tělo pořezané od plotu nechtěl každý riskovat. Plán unést letadlo a namířit jeho směr do západního Německa? To si parta kolem psychicky labilního Lubomíra Adamici představovala jako nejbezpečnější řešení, jak přesunout do Německé spolkové republiky deset lidí.
Vše skončilo tragicky a místo svobody čekal pasažéry kriminál. Celý případ se později stal předobrazem pro jeden z dílů legendárního seriálu 30 případů majora Zemana. Najdete ho pod názvem Mimikry.
Psychicky narušený únosce a propaganda
Skupinu únosců letounu na pravidelné lince Mariánské Lázně – Praha – Bratislava – Lučenec vedl Lubomír Adamica. Muž, kterému se už v předešlých dvou letech podařilo utéct na západ a který procestoval USA až po ostrov Havaj, se vrátil do Československa už jako psychicky narušený jedinec, který měl hluboké zkušenosti s tehdy velmi populárními drogami, jako je například LSD, marihuana, hašiš a heroin.
Vedl tak partu mladých lidí, kterým nebylo více jak 23 let, a všichni sdíleli podobné zázemí inspirované západní kulturou. Záliba v undergroundu se tak pochopitelně po následných událostech stala vděčným materiálem pro socialistickou propagandu. Mladí, drogově narušení teroristé jednali podle notiček ze západu. Imperialismus z nich učinil zločince.
Takovou vypravěčskou zkratku bychom našli v jednom z dílů 30 případů majora Zemana, kde se tento únos stal předobrazem pro cílenou propagandu režimu. Záměr byl jasný. Pošpinit vše alternativní a nahnat mladé generaci strach z toho, co s vámi udělá poslech desky Rolling Stones. Nutno dodat, že skupina kolem Adamici jim k tomu dala dost důvodů a inspirace.
Mrtvý na palubě
Podle soudního procesu, který se odehrál v Německu, se celá chaotická událost odehrála velmi rychle. Únosci měli podezření, že na palubě bude sedět nějaký člen SNB, a tak po vzletu ihned zaútočili na posádku skleněnými lahvemi od Coca-Coly s tím, že Adamica a další člen party Vochomůrka vyndali zbraně a mířili ke kokpitu pilotů letadla.
Letadlo, které vzlétlo z Mariánských Lázní, mělo dostat nový směr cesty. Oba ozbrojení útočníci strhli pilotům sluchátka, namířili na ně pistole a vykřikli, že chtějí změnit kurz do západního Německa. Následně padl výstřel, který dodnes čeká na věrohodné vysvětlení. Adamica zasáhl kapitána letadla Mičicu – a ten zemřel.
Druhý pilot převzal kontrolu nad letadlem a až v roce 2009 pro týdeník Život popsal celou situaci takto. „Byli jsme připoutáni, neměli jsme se jak bránit. Adamica řval, že okamžitě máme otočit do západního Německa, jinak nás zastřelí. Jen co to dopověděl, vyšla rána. Mičicu zastřelil,” popisuje s tím, že kapitán Mičica neměl čas hrát si na hrdinu, jak později komunistický režim jeho chování před střelbou prezentoval. Adamica po zastřelení kapitána začal údajně křičet: „Mně je nyní všechno jedno, mně už na životě nezáleží.“ Po 26 minutách přistáli na malém letišti nedaleko bavorského města Weiden.
Když letadlo přistálo, skupina se rozdělila. Část čekala u letadla na příjezd policie a několik jedinců se pokusilo utéct k blízké dálnici. Policie všechny zadržela a pokus o oživování kapitána letounu byl marný.
Sebevražda ve vazbě
Závěr vyšetřování bavorské kriminální policie, který zazněl před německým soudem, zněl takto: Adamica zastřelil Mičicu bezprostředně v momentě, kdy se ho za Mičicou sedící JUDr. Klementis (vedoucí obchodního provozu společnosti Slov-Air) pokusil zneškodnit. Západoněmečtí soudní znalci došli k závěru, že Mičica byl střelen do krku ze vzdálenosti 1,5 cm. To vše otiskly německé noviny Spiegel.
Později, když už všichni odsouzení byli na svobodě, svěřili se se svým pohledem na tragické úmrtí kapitána letounu. Pro časopis Instinkt se svěřil i jeden z ozbrojených útočníků Vochomůrka: „Pistoli jsme při únosu letadla mít museli, ale střílet jsme nechtěli, takoví blbci jsme nebyli. Adamica nebyl vrah, výstřel vyšel při rvačce, kterou vyvolal ten připitej ředitel,” který byl v té chvíli v kokpitu letadla a část viny svalil na ředitele Klementise.
Další obětí tohoto tragického únosu byl i sám šéf party Adamica. Ten byl v minulosti v péči psychiatrů, protože se dvakrát pokusil o sebevraždu. Po doručení obžaloby z vraždy spáchal ve vyšetřovací vazbě sebevraždu oběšením. Jeho dopis na rozloučenou, určený rodičům, byl plný lítosti. Během jednání před soudem byl znalci charakterizován jako těžce psychicky narušená osobnost.
Zdroj: Spiegel, Instinkt, týdeník Život, Česká televize
KAM DÁL: Nádherná a nadaná pěvkyně Jarmila Novotná musela dvakrát utéct z vlastní země. Svět jí i tak ležel u nohou.
