Oproti dnešní době byla hygiena ve středověku primitivní. To ale neznamená, že neexistovala! V dobách středověku byla voda vzácnost. A to nejen k přípravě pokrmů, ale také k udržování čistoty, aby člověka nepřepadly blechy a vši. I proto vznikala obydlí především kolem míst, kde byl spolehlivý zdroj. Ten se obvykle získával z blízkých pramenů, řek nebo jezer. V takových místech obvykle vznikaly hrady, zámky i osady.
Vodou se muselo šetřit
Co se ale hygieny týče, na tu dohlížela mnohdy dokonce městská rada! Někteří panovníci sice měli vany, které si dokonce brali na cesty, obyčejnému lidu však musely stačit kádě a sudy. A ty byly obvykle naplněné jen z poloviny, aby se vodou šetřilo. K většině hygieny dobře posloužil džbán s ohřátou vodou, které se lila na tělo. Naprostá většina lidí si musela vystačit s trochou vody k umytí celého těla. Zatímco mnoho lidí z vyšší třídy se mohlo koupat ve vanách s horkou vodou nebo využívat veřejné lázně, rolníci si museli vystačit s málem. Obvykle si totiž vodu do svých domovů tahali ručně.
Kdo neměl doma místo, koupal se venku. I tak to pro ně byla nutnost a těch, kteří se snad rozhodli nekoupat vůbec, bylo velmi málo. Když už nezbylo na celé tělo, tak alespoň ruce a obličej. Lidé obvykle pracovali rukama, a tak bylo nutností smýt ze sebe každodenní špínu a pot. Mýdlo ale obvykle neměli, často posloužilo vápno nebo sůl. A na zuby větvičky ze stromů nebo kusy vlněné látky. Nebylo to snadné, rolníci měli často jen jednu sadu oblečení. Rozhodně nežili žádný luxus, jaký známe my dnes z kosmetických salonů. Hygiena ve středověku se spoléhala na časté mytí a používání bylin a květin, které měly odradit hmyz a parazity a také zajistit příjemnou vůni.
Česání odstraňovalo vši
Pro středověký lid, zejména rolníky, bylo setkání s blechami a všenkami denní rutinou. Paraziti byli takovým problémem, že výrobci hřebenů začali přidávat jemnější zuby, aby uživatelé mohli odstraňovat nečistoty a vši při česání vlasů. Lidé je často ve vlasech hledali ručně, nebo se setkávali, aby se navzájem odvšivovali. Vši se však neomezovaly jen na vlasy – odvšivovat se muselo i oblečení. Ženy zručné v odvšivování oděvů a vlasů byly tak žádané, že je mnohdy bojovníci brali s sebou na cesty.
Mnoho středověkých rolníků také spalo na postelích vyrobených ze slámy, protože byly relativně pohodlné a poskytovaly izolaci. I když měnili slámu uvnitř svých matrací pravidelně, mnozí ji neměnili dostatečně často. Ta pak brouky a havěť doslova přitahovala.
Zrádná sláma
Rolníci s těmito druhy matrací často trpěli štěnicemi, blechami a krysami, které zamořovaly slámu. Proti tomu bojovali lidé tak, že přimíchávali do slámy vonné květiny a bylinky, například mátu, heřmánek a levanduli. Pokud si to mohli dovolit, měli rolníci také lněná prostěradla a vlněné přikrývky, kterými se při spánku přikrývali.
I když to bylo obtížné, rolníci ve středověku se rádi udržovali v čistotě, jak jen mohli. Udržování čistoty bylo nejen znakem hrdosti, mnozí to považovali za běžnou etiketu. Ta lidem doporučovala, aby si po probuzení umyli obličej a ruce a v mytí rukou pokračovali po celý den. Mohli to udělat i rolníci, protože to nevyžadovalo mnoho vody, kterou by museli shromažďovat nošením do svých domovů. Protože rolníci neměli nádobí a místo toho jedli rukama, mytí rukou před jídlem a po něm bylo obzvláště důležité.
Zdroj: worldhistory.org, ranker.com
KAM DÁL: Nejhorší práce v historii: Utírač zadku nebo dítě na bití. Strašné ponížení, ale i výhody pro rodinu.
