Přilba z konce šestého století před naším letopočtem byla objevena v kamenné struktuře v pohřební mohyle na archeologickém nalezišti, které je pro archeology pravým rájem. V Gomile je totiž hned několik pohřebních mohyl a nachází se poblíž vesnice Zakotorac na poloostrově Pelješac poblíž Jaderského moře.
Velmi silní bojovníci
Každá mohyla obsahuje více hrobů. „V době, kdy byla přilba vyrobena, byl v této oblasti aktivní národ, kterému Řekové říkali Ilyrové. Právě jejich záznamy říkají, že šlo o velmi civilizované lidi na vysoké technologické úrovni. V době své největší slávy obývali západ Balkánského poloostrova. Pokud jde o etnikum, jsou blízcí Řekům, ale také Italům,“ uvedl pro Čtidoma.cz Dalibor Moravec.
Pokud jde o Ilyry jako takové, nejcennější záznamy o nich jsou ze 4. století př. n. l. od Pseudo-Skylaxe, následně pak od Appiana Alexandrijského ze 2. století př. n. l. „Skvělé na tom je, že s nimi oba byli přímo ve styku. Takže je mohli popsat jako urostlé, svalnaté lidi, kteří měli černé vlasy a oči. Podle nich to byli skvělí bojovníci nadaní obrovskou silou,“ vysvětloval Moravec.
Římanům se nedali lacino
Ilyrové byli podle odborníka rozděleni mezi různé kmeny a království. Jejich území postupně dobyli Římané. „Bojovali spolu docela dlouho, Ilyrové svoji kůži neprodali lacino. Války probíhaly mezi lety 229 a 168 př. n. l. Římané využívali svoji klasickou taktiku, kdy postupovali pomalu, ale precizně. Podrobovali si jednu vesnici za druhou, město po městě.“
Přitom to nebylo tak, že by se Řím nejprve nechtěl dohodnout. Jenže všechna jednání ztroskotala. „Napadali je, přepadávali jejich lodě a podobně. Dokonce se nebáli brát svobodné Římany do zajetí a pak je prodávat jako otroky. Bojovalo s nimi několik římských císařů, například Octavianus. A vlastně i Tiberius, ale to už byli Ilyrové víceméně poraženi,“ dodal pro Čtidoma.cz Moravec.
Přilba mohla mít několik využití
Přilba nalezená v Gomile je podle odborníků v perfektním stavu. Kamenná konstrukce držící přilbu je oddělena od všech hrobů v pohřební mohyle, což naznačuje, že byla zamýšlena jako votivní obětina zesnulým předkům nebo měla sloužit jakési kultovní praxi související s celou mohylou.
Pokud byla přilba použita v bitvě, mohlo to mít na nepřítele psychologický účinek. Jen si zkuste představit v předvečer bitvy válečníka s lesklou přilbou na hlavě, do které se opírá slunce. Takový okamžik vyvolá v nepříteli, který vše sleduje, možná až posvátnou úctu.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Archeologové v blázinci vykopali neoznačený hrob. Žlučník jim vyrazil dech.
